Co je fyzioterapie

Fyzioterapie je část rehabilitace, která se zabývá prevencí i léčbou poruch pohybového systému. Na základě komplexního přístupu věnuje zvláštní pozornost životní situaci, ve které se daný člověk nachází. Na příkladu artrózy kyčelního kloubu toto přibližuje MUDr. Hnízdil. “Artróza je proces, na jehož vzniku, rozvoji a terapii se zásadně podílejí vlivy genetické, rodinná výchova, vlivy civilizační a také jedinečná osobnost a životní situace pacienta. Člověk přichází do ordinace s bolestí kyčelního kloubu. Prvním příznakem bývá únava na postižené straně.”

V okolí kloubu postupně dochází ke stažení svalů a narušení rovnováhy, menší pohyblivosti a ztuhlosti kloubu. Následně je narušeno celkové držení těla a pohyb pacienta.

“Cílem fyzioterapie by měla být úleva od bolesti” a dosažení co možná nejlepšího možného fungování kloubu a celého těla. K úspěšné léčbě je třeba poznat životní situaci konkrétního pacienta, jak k obtížím dospěl a čím je problém udržován. Součástí vyšetření je seznámení s jeho životním příběhem a psychickým stavem, rozbor toho, jak se pacient během dne pohybuje, či zhodnocení, zda trpí nadváhou. Pokud má být změna čehokoliv výše zmíněného možná, je důležitá jeho aktivní spolupráce.

Fyzioterapeut použije jiný přístup, pokud pacient trpí akutní bolestí, a jiný, pokud se nachází v klidovém období déle trvajícího, chronického problému.

Pro akutní bolest, otoky, svalové spasmy se využívají některé metody fyzikální terapie (vodoléčba, elektroléčba, magnetoterapie, ultrazvuk atd.) a vybrané manuální techniky (hlazení, jemná trakce, masáž, postizometrická relaxace, protažení kůže a měkkých tkání v okolí kloubu). Velmi důležitá je fyzioterapeutem na míru šitá pohybová terapie konkrétnímu člověku (např. jízda na kole, plavání, pohyb ve vodě, chůze, Nordic Walking nebo určité druhy tance).

Chronický problém je obecně ten, který přetrvává déle jak tři až šest měsíců. Bolest je neohraničená, ukazovaná pacientem “někde tady”. Pacient možná umí popsat situaci, která stav zhoršuje, ale zná úlevovou polohu nebo cvik, který pomáhá? Bolesti se mohou v rámci těla stěhovat – bolavé koleno přestane pacient vnímat v souvislosti se začátkem bolestí v bederní části zad, bolavá bedra uniknou pozornosti, jestliže rozbolí hlava. Při chronických problémech je léčba často krkolomná, někdy odhalí staré rány (opět rozbolí koleno) a vyžaduje zejména motivaci. Cesta, kterou se může fyzioterapeut spolu s pacientem vydat, je mnohá: od nácviku vnímání těla, změny pohybových stereotypů (držení těla, dýchání) až po doporučení vhodného pohybu. Důležité je, aby pohyb byl pestrý, vhodný, přiměřený a pravidelný. Z dlouhodobého hlediska je důležité pracovat i na řešení často stresové životní situace pacienta. Zde se uplatňuje kromě zmíněného také psychoterapie, nácvik relaxačních technik (např. autogenní trénink), bioenergetická cvičení, konzultace s výživovou poradkyní atp.

Velmi důležitou a často zapomínanou částí fyzioterapie je prevence. Pracujeme, sportujeme, studujeme, spěcháme, cestujeme, ale věnujeme dostatečnou pozornost únavě? Nebo ji nejčastěji „přepereme“ dalším šálkem kávy? Tělo nám únavou signalizuje, abychom se na chvíli zastavili, odpočinuli. My mu nenasloucháme (musíme dodělat projekt, ještě skočit do obchodu a uvařit) a potom usínáme s bolestí, která někdy do rána přejde, a někdy ne. Co můžeme dělat, abychom se naučili lépe vnímat varovné signály našeho těla? Jaké jsou možnosti prevence? Rady jsou rozličné a v Centru komplexní péče Dobřichovice vám rádi pomůžeme.

Věty v uvozovkách jsou citovány dle knihy Artróza v psychosomatickém přístupu – Artróza kyčelního kloubu od MUDr. Jana Hnízdila, MUDr. Jiřího Šavlíka, Mgr. Blanky Beránkové a Mgr. Jany Týkalové, nakladatelství Triton, 2007