Články

Na této stránce si můžete přečíst tři články. První text napsala mezzosopranistka a výborná česká zpěvačka Jana Lewitová a týká se metody zpěvu, který vyučuje a který mimojiné působí léčivě na fyzické i psychické zdraví účastníka lekce. Další dva články se týkají rozumné stravy, hubnutí a celkové psychické i fyzické kondice. Texty Mýty o výživě a Jíme pilulky aneb Jak si vybrat dobrého výživového poradce napsala Mgr. Kateřina Kolišová, která pracuje u nás a v CKP Roseta Praha jako výživová poradkyně. Více info k hodinám u Mgr. Jany Lewitové najdete na stránce Další programy/Individuální a párové. Info k praxi Mgr. Kolišové v CKP Dobřichovice najdete v části výživové poradenství.

Jana Lewitová  – Hlas a dech ve fyzioterapii

“Volnost místo násilí, cit místo sentimentu.”  Terezie Blumová

Asi před třiceti lety jsem se ocitla na židli, zády ke klavíru, vedle paní Terezie Blumové. Začínala jsem profesionální dráhu zpěvačky v souboru Pražští madrigalisté a byť absolventkou AMU, cítila jsem se ve zpěvu nejistá.

K mému překvapení paní profesorka neříkala jak mám zpívat, jak mám dýchat. Zahrála tón, uchopila mne zvláštním způsobem za bradu a jen řekla: malým hlasem, dechem. Postupovaly jsme lehce vzhůru. Pak následovalo další cvičení, opět velmi jednoduché, malým hlasem, dechem, ale úchop se změnil, tentokrát paní Blumová mírně stiskla místo mezi chrupavkami na krku. Občas zatlačila dlaní na hruď. Při dalším cvičení jsem si sama kapesníkem držela špičku vyplazeného jazyka a opět jsme prošly jednoduchým cvičením rozsah.
Potom jsme stejným způsobem procvičily píseň, či árii, paní profesorka jen podotkla: mluv, zpívej, jako když mluvíš.

Nakonec jsem se postavila a zpívala, paní Blumová všechno z listu doprovodila – a vlastně mnoho neřekla, možná pochválila … žádné pokyny, jak se co má dělat, jen to, abych  „mluvila“, byla citem v tom, co zpívám.

Po hodinách jsem se cítila povznesená, blažená a hlavně, zpívala jsem si jako v dětství, spontánně, s radostí, aniž jsem spekulovala, kam hlas „posadit“. Po letech rozličného školení to bylo osvobozující.

Trvalo mi dost let, než jsem začala chápat, co vlastně paní Blumová myslí tím, když říká, že hledáme jen přírodu, to co v nás je, že všechno, co se dodává zvnějšku – výraz, barva, grimasy, vede ke špatné technice a násilí na hlasivkách. Skutečná technika a krása vychází zevnitř, z duše, z dechu. Technika bez prožitku je samoúčelná.

Paní Blumová se narodila r. 1909 v Budapešti. Jako začínající zpěvačka a skvělá klavíristka se seznámila s profesorem Szamosim. Profesor Szamosi (narozen v roce 1894), synagogální pěvec, začínal počátkem třicátých let minulého století vyučovat zpěv alternativní, svébytnou metodou a Tery Vajda, později paní Blumová, se záhy stala jeho asistentkou.

Lajos Szamosi nebyl spokojený se svým zpěvem, vyhledával tehdejší pěvecké autority, cítil však, že jeho problém mu nepomohou vyřešit. Byl též pozván na foniatrickou kliniku v Mnichově, kde léčili poruchy hlasu moderními rehabilitačními metodami. Szamosi časem sám začal na klinice s pacienty úspěšně pracovat a pojal přesvědčení, že léčí-li tato metoda poničené hlasy, může optimálním způsobem rozvíjet hlas budoucího zpěváka.

Hlas není jen tělesnou funkcí, odráží duševní stav, jinými slovy, duševní a tělesné jevy tvoří integrovaný celek, nelze jedno od druhého oddělovat a proto se Tery Vajda a Lajos Szamosi zabývali též psychoanalýzou. Na toto téma publikoval v roce 1934 Lajos Szamosi studii “Poruchy hlasových orgánů na základě psychiky”. Škoda, že studie, pokud vím, je dnes nedostupná.

Druhá světová válka rozmetala, krom jiného, i tuto nebývale rozvíjející se školu, pod jejíž střechou se odehrávaly koncerty, vydávaly publikace atd.

Jedním z jejích žáků byl také pozdější manžel Tery Vajdy, pan Laco Blum. Válka manžele rozdělila, a když se po prožitých hrůzách jako zázrakem setkali, odešli do Prahy, kde žili skromný, spokojený život plný zpěvu.

Nádherný zpěv pana Bluma bylo možné slýchat do devadesátých let v pražských synagogách a paní Blumová neúnavně v ústraní vyučovala a pomáhala generacím zpěváků, neboť se dožila 99 let a takřka do konce života učila, radila a vedla další žáky k učení.

Asi po pěti letech, kdy jsem pravidelně docházela na hodiny, mi paní profesorka poslala prvního žáka s tím, ať se ho ujmu, že na něj nemá čas. Myslím, že to byl takový její způsob, jak líného žáka přimět vyučovat… Žáků přibývalo a s tím i konzultací s paní Blumovou a dalšími žáky, kteří také vyučují.

V čem spočívá tato metoda a čím léčí?

Především vychází ze skutečnosti, že každý má vrozený instinkt dýchat, mluvit, zpívat, volat, křičet, plakat atd. Čerstvě narozené dítě popadne dech a křičí dokonale. Činnost orgánů, které rozeznějí hlasivky, je tak komplikovaná, že ji vědomím neovládáme. Je-li člověk spontánní, přirozený, vše – od pánevního dna přes bránici až k hlasivkám a ústům – funguje automaticky, správně.

Rytmus, melodie, intonace v naší řeči jsou nejstarší vrstvou komunikace. Nemusíme vnímat význam slov, ale okamžitě chápeme emoci, kterou řeč nese. Zpěv je sdílení emocí.

Lidé touží zpívat, schází jim to, co bylo dřív samozřejmou součástí života. Ke každé činnosti, události, se vázala píseň. Dodávala energii, přenášela přes útrapy, dávala průchod radosti i smutku. Zpívat se nikdo učit nemusel…

Co se stalo, že zpěv, nebo mluvení nejdou, jak bychom si přáli?

Hlas je znějící výdech. Proudí-li dech volně, bez překážek, je zpěv (mluva) vpořádku. Malým dětem to jde skvěle, léta výchovy, omezování, mají teprve před sebou.

Bez dechu není hlasu. Ostatně co je hlas? Není to orgán, jen proud vibrujícího vzduchu, dechu.
V některých jazycích má dech a duše stejný výraz – i v češtině slyšíme stejný základ. Dýchání je sice automatická tělesná činnost, současně ale reaguje na náš duševní, citový stav. (Zatajil dech, vyrazilo mi to dech, ten mě dusí, musím to vydejchat, hrdlo se jí stáhlo, dýchám jen pro něj…)

Když dítě slyší: Buď zticha, drž jazyk za zuby, nezpívej, nedá se to poslouchat…. Je po volném výdechu. Dítě, aby vyhovělo, začne dech zadržovat, a tím, že dech přestane volně proudit, se na hlasivky začne vyvíjet tlak. Podobně je to se silnými zážitky (hrůzou oněměl).

Také na stres reagujeme zatajením dechu a napětím. To vše se děje nevědomě, mimo naši vůli.
Proto neučíme, neříkáme, jak dýchat, jak zpívat, ale pomocí doteků blokujeme svalové napětí, které přirozené funkci brání, současně stimulujeme pohyb dýchacích svalů. Žák nevědomky nasadí tón lehce, bez tlaku. Také dlouho zadržované emoce se s volným dechem a hlasem mnohdy uvolní, což se může projevit pláčem, jindy nekontrolovatelným smíchem. Je to pro žáka (pacienta) osvobozující.

Ze zkušeností z konvenční výuky zpěvu víme, že i dobře míněný pokyn jak dýchat, jak zpívat, se míjí účinkem, když je člověk v napětí. Ono napětí si neuvědomuje, tak zkouší, rozumem se snaží tělu poručit a samou snahou se ocitá v bludném kruhu dalšího zvyšování napětí, čímž se dech úží a hlasivky jsou víc a víc namáhané.

Které svaly se mimo naši vůli napínají a brání volnému proudění dechu, resp. hlasu?

Zpravidla stačí pouhý pohled a vidíme staženou tvář, semknuté čelisti, stažené rty, naběhlé svaly na krku, nehybný hrudník. Pod bradou je někdy vidět boule, způsobená ztuhlým kořenem jazyka.
Dlouho jsem v úzkém kontaktu s fyzioterapeuty. Léčí bolesti pohybového ústrojí. Často je příčinou bolesti vadné dýchání. Nápravou dechové funkce bolesti ustanou. Konzultujeme společně příčiny poruch i různá cvičení.

Zjistili jsme, že hlasová cvičení tak, jak je děláme na hodinách zpěvu, vedou mimovolně ke zlepšení dýchání. Myslím, že je to proto, že teprve spojení dechu s hlasem ukazuje, jak skutečně dýcháme či nedýcháme, jakou měrou dech zadržujeme, jak jsme schopni se vůbec nadechnout.

Tato metoda vyžaduje hodně času, trpělivosti a důvěry. Nově získávaný návyk se potýká se starým. Když vydržíme, zmizí dřívější námaha, přirozeně znějící hlas na volném výdechu povznáší a prospívá celému organismu a duševnímu rozpoložení. Poznenáhlu žák začne lépe vnímat sám sebe, své tělo a dokáže nežádoucí napětí identifikovat a povolit. Mnohdy objeví možnosti svého hlasu, o kterých neměl tušení.

Během let jsem ke svému překvapení zjistila, že díky pravidelnému cvičení žáci (pacienti), kteří takzvaně neměli hudební sluch, po čase začali intonovat a zvládat i náročné písně. S tím, jak se jim navrací přirozená funkce dechu a hlasu, vrací se i ztracená hudební citlivost.

Také jsem zjistila, na sobě i na žácích (pacientech), že cvičení vedou k odhlenění, a tak pomáhají astmatikům a lidem s chronickými potížemi dýchacích cest.

Paní Blumová mi vyprávěla, že svou metodou vyléčila i organické poruchy hlasivek. Obrátil se na ni kupříkladu kněz, který měl uzlíky na hlasivkách a po opakovaných operacích se mu znovu utvářely. Po čase, kdy spolu pravidelně s paní profesorkou cvičili a funkci dechu a hlasu upravili, uzlíky se vstřebaly a znovu se už neobjevily.

Na závěr bych ráda zdůraznila, že tato metoda není nějaký uzavřený systém. Jedná se spíš o přístup. Stále se dá nalézat účinnější způsob, jak osvobodit hlas a dech. Myslím, že v dnešní době mají lidé větší potíže, než v dobách profesora Szamosiho i paní Blumové, protože životní styl se dramaticky změnil a vzdaluje se tomu, jak lidé po tisíciletí žili a čemu jsou uzpůsobeni.

Požádala jsem své žáky, aby mi popsali své pocity z hodin zpěvu a co jim to přináší do běžného života. Dovolím si několik ocitovat.

Martin, fyzioterapeut

K Janě chodím pravidelně nepravidelně pár let.
Co mi zpívání vlastně dělá? Krom zpěvu samotného jsem se snad naučil víc dech uvolnit, cítím efekt jak ve sportu, tak při mluvení nejen s pacienty, ale i na jaře, kdy se mi vrací alergie, kterou mi měly řešit inhalační kortikoidy. Ty jsem vyhodil a když sípu, tak se snažím dýchat ještě o něco uvolněněji. Pomáhá to. Celkovou relaxaci, kterou mi vedený zpěv někdy přinese, se mi nepodařilo docílit ani cvičením jógy, ani bojových umění, ani volní snahou. Je to pro mě zatím ten nejvhodnější doplněk k jinak velmi náročným pohybovým zájmům, kterým se věnuji. V neposlední řadě musím říct, že je pro mě práce s dechem ve formě zpěvu tou nejpříjemnější a nejsnažší mobilizací hrudníku, kterou jako bechtěrevik dělám. Cvičím toho samozřejmě víc, ale jen zpěv mi hrudník zmobilizuje skrze relaxaci, ve všem ostatním cítím moc síly a snahy. Zpěv je pro mě tedy doplněk k hromadě mých snah, skrze něj se dostávám k tomu, co bych jinak nezvládl.
A hlavně… baví mě to a pár mých nejbližších jsem svým (i když neumělým) zpěvem rozveselil nebo dojal… a o to jde především.

Zdenka, učitelka

Na tvých hodinách mi přijde důležité:

• uvolněná dolní čelist a mimické svaly – když jsem ve stresu, dělám si cvičení „ržání koně“ a pomáhá mi to okamžitě…také už v noci neskřípu zuby
• nic není chyba – i když ze mě leze nějaký pazvuk, nevadí
• tím, že se víc soustředím na dech než na hlas, nejsem tak napjatá a strnulá
• zpívá celé tělo, celé tělo je nástroj…….
• hlava jak loutka na špagátku – pak nevystrkuju bradu a nemám ztuhlý krk

Lenka, loutnistka

Kdybych si mohla dopřát dechová a zpěvní cvičení podle paní Blumové každý den, byla bych posílená zevnitř… jen jednou týdně jsem povzbuzena k tomuto zážitku – být – dýchat – žít – víc naplno a opravdověji…. Zpívat je bonus pro radost…

Honza, fyzioterapeut

Velká úleva, že nemusím pět hezky a čistě, ale tak, jak to zrovna jde
Velká jistota, že si to můžu dovolit a nikdo (hlavně učitel) nebude obracet oči v sloup…
Velký objev, že mě baví zpívat tím horním hlasem, a že se mi tam daří lépe trefovat do písničky, než v zaběhaném dolním… horní je osvobozující…
Mám touhu ty dvě polohy propojit… snad příště…

Magdalena, studentka

Tvoje metoda mi pomáhá celkově se uvolnit, být bez tlaku, pomáhá mi při astmatu. Člověk má po hodině dobrý pocit.

Petra, fyzioterapeutka

Při hodinách u Tebe mi pomáhá

• opřená špička jazyka o horní řezáky zezadu
• drobné pohyby dolní čelisti s ozvučeným výdechem
• představa, že jsem varhanní píšťala, kterou proudí vzduch
• tlak ruky na hrudník – stimuluje to k nádechu podobně, jako pohyb ve vodě
• přidržení špičky jazyka kapesníkem – moc se mi to nelíbí, ale mám potom pocit rozšířeného hrdla
• když se mi podaří překysličit, točí to se mnou…. Znamená to, že jsem zase na chvíli dýchala
• odměna je písnička s tebou…. V tu chvíli nejsou žádné starosti, jako když se znova narodíš….

Bára, studentka

Teprve když začne člověk dýchat, uvědomí si, jak moc před tím nedýchal. Mnoho z nás je v neustálém letu odněkud někam a ani nás nenapadne, že v tom spěchu zapomínáme na jednu z nejdůležitějších věcí v našem těle – dech.

Celý život si zpívám, ale nikdy jsem nemohla přijít na to, proč to tak nejde. Zkoušela jsem různá průpravná cvičení, dýchací cviky s bránicí, co mi kdo poradil. Vůbec mě nenapadlo, že by stačilo jen začít normálně, zdravě dýchat. Nějakým záhadným způsobem se mi přes dechová cvičení (s paní Lewitovou) vyjasnila spousta zlozvyků, které jsem měla. Tím hlavním je opravdu ten, že nedýchám. V běžném života běhu dýchám jen tak, aby moje tělo přežilo. Takže když mu během cvičení dám kyslíku tolik, kolik si opravdu zaslouží, je z toho většinou v šoku, což se pak projevuje různými srandovními tiky a škuby. Došlo mi také, jak divně jsem zvyklá stát, co je to za žirafí postoj a křeč ve tváři, co že to ten stres s člověkem vlastně provádí čistě na fyzické úrovni, a o co víc se to pak projevuje na psychice.

A tak jsem ve svých třiadvaceti letech zjistila, že neumím mluvit, chodit ani dýchat. Ale je to moc hezké zjištění. Konečně se to můžu naučit a pořádně si zazpívat.

(Text uveřejňujeme s výslovným souhlasem jeho autorky Mgr. Jany Lewitové, která ho napsala pro program Hlasohled.)

Mýty o výživě

Každý dnes již poměrně dobře ví, jak by měl vypadat správný jídelníček a stravovací návyky. Přesto jsou u většiny z nás zakořeněné některé omyly, kterým občas podléháme a kterými se i řídíme. To může být nebezpečné jak pro naše zdraví, tak – v lepším případě – i pro naší peněženku.

Bez doplňků výživy se neobejdeme, protože dnešní potraviny neobsahují žádné živiny.

Zdravý člověk, který přijímá pestrou stravu a žádným potravinám se nevyhýbá, s velkou pravděpodobností nebude postrádat nějakou důležitou živinu. Navíc v některých doplňcích výživy vůbec nenajdete to, co je uvedeno na přebalu výrobku. Někdy se sice deklarovaná složka vyskytuje, ale v množství, které nemá účinné hodnoty. Jindy je výrobek zamořen látkou, která je pro tělo toxická (např. rtuť v některých rybích olejích) atp. Důležité je i dávkování doplňků stravy. Tělo není v jedné dávce schopno vstřebat např. více jak 250 mg vitamínu C. Proto je správné buď užívat přípravek s takovou hodnotou, nebo tabletu s postupným uvolňováním vitaminu C do těla. Jestliže přijmete více vitaminu C, pak se z těla přebytečné množství vylučuje močí bez nějakého žádoucího efektu.

Multivitamíny jsou všelékem.

Jen těžko může chybět někomu všechno a lze to doplnit jedinou tabletou, která má obsahovat vše potřebné. Je lepší řešit jakýkoliv problém těla (kašel, bolest v krku, únava, křeče…) cíleně jedním nebo dvěma doplňky, které doporučí odborník. Všeobsahující medikamenty zbytečně zatěžují organismus (i peněženku) a mohou zdraví i poškodit! Doplněk výživy totiž není lék a nemusí proto projít kontrolou nezbytnou pro všechna léčiva. Nikdo za takový výrobek neručí, že má deklarované účinky a že obsahuje to, co se píše na obalu.

Éčka způsobují rakovinu.

Takzvaná éčka v potravinách označují aditiva, která do nich byla z nějakého důvodu přidaná. Pro náš organismus představují opravdu nepatrné riziko a naše i evropská legislativa nás chrání před škodlivinami, které by nás mohly ohrozit na zdraví. Riziko však je v chemických sloučeninách, které jsou přidávány do potravin v zemích třetího světa. Daleko větší nebezpečí než tzv. éčka na nás číhá v potravinách v podobě bakterií. Špatně tepelně zpracované potraviny, nebo špatně skladované potraviny, potraviny z nemocných zvířat, to je mnohem větší nebezpečí. To, že se nakazíme salmonelózou, tasemnicí, listeriózou nebo nějakým podobným bakteriálním onemocněním, je pravděpodobnější. Taková nákaza může zapříčinit i následné další zdravotní komplikace např. artritidu, selhání ledvin, záněty slinivky atp. Nepodceňujte proto hygienu při přípravě potravin. Maso by mělo být vždy řádně tepelně opracované, nikde by se v mase neměly vyskytovat zbytky nedovaření. Nikdy nepoužívejte maso po datu, které zaručuje jeho poživatelnost. Pro práci s masem má být vždy zvláštní prkénko, na kterém ani po omytí nebude zpracovávána zelenina ani jiné potraviny, které neprojdou následnou tepelnou úpravou. Nepodceňujte ani dobu spotřeby správně zpracovaných potravin! I u dobře skladovaných potravin se za nějakou dobu baktérie mohou rozmnožit. Shnilé či plesnivé potraviny občas někdo dává domácím zvířatům. Toxické látky zvíře s největší pravděpodobností nezabijí, ale projdou jeho trávicím traktem a dostanou se mu do těla. Jenže tím i nám později do našeho jídla  - např. u slepice přes vajíčka, nebo ve vepřovém mase z prasete, které bylo dokrmováno plesnivým chlebem či nahnilými bramborami…

Pouze biopotraviny jsou ty nejlepší pro naši výživu.

V obchodech se na nás začíná valit záplava biovýrobků. Cena bioproduktů je výrazně vyšší. Odpovídá taková cena kvalitě? Za co si vlastně připlácíme? Bioprodukty by měly být zpracovávány tak, aby se v nich uchovalo co nejvíce živin, ale nesmí je zasáhnout žádné chemikálie. Propagátoři biostravování tvrdí, že takové výrobky neobsahují geneticky mutované informace (tzv. GMO), ani pesticidy, antibiotika atd. Protože tyto vymoženosti moderní doby nevyužívají, mají však vyšší náklady na výrobu. To je pravda v případě chovatelů, kteří musí vypouštět zvířata na pastvu, do výběhů či nechovají slepice v těsných klecích. U pěstování rostlin je odpověď složitější. Zaručit, že nějaká plodina není geneticky mutovaná, je v dnešní době prakticky nemožné. Stačí jedna pilná včelka, která ze sousedního pole přinese pyl s GMO informací. Tomu nelze zabránit stejně jako znečištění půdy. Půda zanesená pesticidy se těchto chemikálií zbavuje velmi pomalu. Navíc když budou pesticidy používány na blízkém poli či louce, dostávají se podzemní vodou i do „biopůdy“. Studie neprokázaly, že by byly biopotraviny nějak zdravější, či obsahovaly více či méně živin. Výsledky vycházejí nastejno. Představa, že biokoláč je zdravější než normální koláč, je zcela lichá. Biobuchta zůstává buchtou – živin a kalorií má stejně jako její nebiokolegyně. A biouzeniny jsou dokonce mnohdy nezdravější než ty klasické! V některých případech totiž obsahují mnohem více dusitanů, což je dáno chemickou reakcí, která probíhá v přírodních barvivech při uzení.

Velký přínos biopotravin zcela nepochybně představuje pro chov zvířat. Ta se alespoň netísní v malých prostorech. Pro pěstování plodin biometodou je možný kladný účinek však během na dlouhou trať. Z výsledků biozemědělství budou snad jednou těžit další generace, kdy půda a naše ovzduší bude již čistější.

Otazníků ve výživě je mnoho a ne na všechny se daří odpovědět jednoznačně. Proto je nejlepší řídit se zdravým rozumem, jíst od všeho trochu a nic nepřehánět. Každý extrém je špatný. Nebudete-li si v něčem jistí, dejte ale spíš na radu nezávislého odborníka než prodejce nebo reklamního letáku.

psáno pro časopis Kukátko, květen 2011

Jíme pilulky

aneb jak si vybrat dobrého výživového poradce?

V minulém článku, který byl otištěn v Dobřichovickém Kukátku, jsem psala o nebezpečích, která na nás mohou číhat v potravinách. Dnes se chci zmínit o jiném nebezpečí, které se skrývá v podobě nekvalitních výživových poradců a věcí, které nám nabízejí jak tito prodejci, tak i specializovaná centra na hubnutí, nebo dokonce lékárny!

Vystrašit klienta

Jde-li o naše zdraví, často až strach nás donutí jednat. Člověk je pak často ochotný udělat cokoliv. Občas bývají na ulici k vidění bezplatné akce, kde vám zjistí váš tělesný tuk. Po změření se dozvíte, že v lepším případě zemřete až za několik málo týdnů. Oni však nabízejí, že vás mohou zachránit ihned. Snad trochu přeháním, ale v podstatě vám sdělí, že vám hrozí rakovina, kardiovaskulární problémy, bolesti kloubů, velká únava… Komu tohle vše však nehrozí? Každý pátý člověk zemře na rakovinu a kardiovaskulární problémy jsou nejčastějším viníkem úmrtí v České republice. Každého z nás občas něco bolí, někoho i klouby. A kdo se nikdy necítil k smrti unavený? Taková sdělení počítají právě s vaším strachem. Málokomu se chce umřít, máte toho přece před sebou ještě tolik… Pro záchranu pak stačí jen sdělit číslo svého telefonu, o vaši spásu se prý postarají jedině oni. Váš zdevastovaný tělesný stav uhádli díky zázračnému tukoměru. Zajímavé je, že stejnou radu mají pro mladé i starší, hubené, plnoštíhlé i velmi korpulentní osoby. Nediskriminují nikoho – stejnou radu nezištně udělí bez rozdílu věku, váhy, pohlaví, barvy pleti a vyznání. Je totiž nutné jen a pouze získat klienta. Při první konzultaci vám sdělí, že jste navíc šťastný výherce, který byl vybrán z jejich výzkumu. A tím jste získal slevu. To potěší, kdo by nechtěl ušetřit. Pak vás zahrnou spoustou informací, např. že spolupracují s lékaři z nejvyhlášenějších klinik. Tím, jakoby odpadá riziko, že by snad něco dělali neodborně a špatně. Také se dozvíte, že produkty, které budete užívat, jsou vyrobeny pouze v zemi, jako je Švýcarsko, Japonsko či Švédsko. Je jasné, že naší důvěru by nezískal doplněk stravy z Albánie či z Malajsie.  Vysvětlí vám, že potraviny, které jíte, nemohou nikdy plně zajistit dostatek vitamínů ani minerálů. Navíc kuřata, která máte tak rádi, nemají dostatek bílkovin, protože jsou nevhodně chovaná. Musíte proto pravidelně po delší čas užívat jejich proteinový prášek. Možná vám nabídnou i ječmen z Nového Zélandu, ovesné tyčinky z Grónska či vodu z arktických ledovců. Ještě lepší je voda ze Švýcarska obohacená vysokohorským kyslíkem! Stojí to sice nějaké „drobné“, ale projekt je určitě dotovaný Evropskou unií, jinak by to bylo mnohem dražší. Věřte, že nepřeháním. Mám několik klientů, kteří prošli tímto procesem  a odnesli si z něj většinou narušený a zpomalený metabolismus. Zakázali jim totiž téměř normálně jíst a stravu se snažili nahradit doplňky. Navíc tito „odborní poradci“ doporučují pít i velké objemy vody. To však může být dokonce životu nebezpečné! Vypijete-li najednou litry vody, oteče vám mozek, který je na výkyvy množství vody velmi citlivý. Takže rady typu – vypijte denně alespoň 5 litrů vody, je opravdu minimálně zarážející. Opravdu si dejte pozor na podobné rádce. Jejich zájmem není vaše zdraví,  ale vaše peněženka.

Zázračné pilulky

Často zahlédnete inzerát o nejnovějším preparátu na hubnutí, se kterým můžete normálně jíst a přitom zhubnete. Takový „lék“ většinou propaguje nějaký oblíbený herec či zpěvačka. Navíc  tento lék prodávají v lékárně, takže to přece nemůže být podvod! Jenže lékárna je obchod jako každý jiný. Ne všechny produkty, které v lékárně můžete koupit, podporují naše zdraví. Neexistuje žádný doplněk stravy, který by zahýbal výrazně vaší vahou a pomohl ji i následně udržet. Většina těchto preparátů jsou na bázi diuretik (mají odvodňují efekt), laxativ (mají projímavé účinky), často obsahují vlákninu (může zapříčinit pocit sytosti), nebo obsahují povzbuzující látky jako je kofein, guarana … (ty mají za následek zvýšení tepové frekvence a tím i metabolismu). Zda je to však  „zdravé“, je věc značně nejistá. Takové preparáty většinou obsahují i další účinné, méně účinné a nefunkční látky, kterým pak přikládají zázračné schopnosti. Kdyby existoval doplněk, po kterém natrvalo zhubnete, věřte, že by nepotřeboval žádnou propagaci. Užívali bychom jej všichni.

Nejvíce pro svou postavu, zdraví a zachování normální psychiky můžete udělat tím, že se budete stravovat pestře, ale přiměřeně svému věku a pohybové aktivitě. Bez pohybu nezhubnete a bez dobré psychické pohody se nebudete nikdy cítit dobře. Tohle nemůže nahradit žádná zázračná pilulka. Jídlo, pohyb a dobrá psychická kondice jdou se zdravím ruku v ruce. To vše můžeme ovlivnit především my sami! Pokud však budete žádat nějakou radu, pak se snažte oslovit opravdového odborníka. A ne šarlatána, kterému jde pouze o jeho finanční zisk.

O autorce: Mgr. Kateřina Kolišová vystudovala Masarykovu universitu v Brně. Pracuje jako výživová poradkyně v Praze v Centru komplexní péče Roseta a v Centru komplexní péče v Dobřichovicích. Pokud by Vás tento způsob práce zaujal a chtěli jste zhubnout, rozumně přibrat nebo jinak upravit jídelníček, pak více informací najdete v části výživové poradenství.

Psáno pro časopis Kukátko, srpen 2011